Co je to obnovovací frekvence displeje nebo monitoru?

Úvod do frekvence

Základní myšlenka obnovovací frekvence displeje (anglicky „refresh rate“) je vcelku jednoduchá a jako u většiny parametrů elektroniky platí, že čím více, tím lépe. Její jednotkou je 1 hertz (Hz) a udává, kolikrát za sekundu se na displeji obnoví obraz. Pokud tedy máte mobil s obnovovací frekvencí 60 Hz, obraz na jeho displeji se obnoví 60krát za vteřinu. Vyšší frekvence potom znamená větší plynulost obrazu a příjemnější zážitek. Teoreticky.

Ještě před pěti lety byla mimo „herní říši“ zlatým standardem obnovovací frekvence 60 Hz. Šedesát obnovení za sekundu je pro lidské oko dostatečně plynulých a výpočetní výkon jej – zejména u dražších zařízení – stíhal bezezbytku naplňovat. S navýšením výkonu se ale otevřely nové možnosti a displeje tak byly schopné vyšší plynulosti. Proto se dnes u telefonů lze setkat i s 90 nebo dokonce 120 Hz displeji.

Aby se mohl obraz na displeji 120krát za sekundu obnovit, vyžaduje vysoký výkon. Z tohoto důvodu mobily s vyšší obnovovací frekvencí často umožňují větší plynulost jen při nižší rozlišení, než jaké přístroj reálně umožňuje (například 120 Hz při FullHD, 60 Hz při 2K). Jinak by docházelo k výkyvům v plynulosti, které bývají ve výsledku rušivější než nižší, ale spolehlivě stálá frekvence. I proto je i dnes 60 Hz běžným maximem u dostupnějších zobrazovačů, ať už to jsou běžné kancelářské monitory, telefony nižší střední či střední třídy (a iPhony 13) nebo levnější televize. Častější obnovování pak mívá za následek i kratší výdrž baterie.

Hz vs. FPS

Výše popsané prakticky vysvětluje také rozdíl mezi údaji obnovovací frekvence a snímky za sekundu. Druhé zmiňované číslo zajímá hlavně hráče – čím více FPS, tím plynulejší hra a příjemnější zážitek. Vysoká obnovovací frekvence se hodí zejména hráčům kompetitivních multiplayerových her, kde je každý zlomek vteřiny reakčního času zásadní. Vysokohertzové monitory plynulosti pomáhají, ale váš stroj musí ideálně zvládnout shodný počet snímků za sekundu, tedy například 144 FPS k 144 Hz monitoru, abyste plně pocítili jeho výhody.

Pokud vás počítač nedokáže udržet stabilní FPS tak, aby odpovídaly obnovovací frekvenci, může se hodit monitor s adaptivní frekvencí. Takové zobrazovače přímo komunikují s grafickou kartou a pomáhají zachovat co nejvyšší plynulost herního zážitku. Vypomoct si lze i zapnutím funkce VSync (vertikální synchronizace) přímo ve hře. Ta zajistí, že se hra nebude snažit běžet na víc FPS než podporuje váš monitor. Tím pomůže plynulosti.

Problém s televizory

Samostatnou kapitolou u obnovovací frekvence jsou televize. Mnohé dražší televize dnes nabízejí až 120 Hz, ovšem hned s několika háčky. Jednak často chybí odpovídající obsah. Většina filmů se tradičně točí ve 24 FPS, televizní přenosy pak ve 25 snímcích za sekundu. Tento zvyk pochází z analogových dob, kdy bylo natáčení drahou záležitostí a 24 snímků znamenaly hranici, na které se obraz zdál plynulý, ale náklady zůstaly přijatelné. Dnes se tu a tam vyskytne film natočený na 60 FPS (například nedávný Blíženec s Willem Smithem), ale většina kin ve světě stejně neumí vyšší frekvenci přehrát a není tedy důvod filmy takto natáčet.

S dnešní digitální technologií tento problém už dávno neexistuje, ale lidé si za léta sledování analogově točených filmů na tuto snímkovou frekvenci zvykli, a tak se jí filmaři drží dodnes. U televize pak tradice vzešla z frekvence dodávané elektřiny. Ta je v Evropě 50 Hz, v USA a Japonsku pak 60 Hz. Proto u nás koupíte televize s obnovovací frekvencí 50/100 Hz, zatímco jinde ve světě 60/120 Hz. Dražší televize však podporují obě varianty.

Vyšší obnovovací frekvenci tak využijete hlavně při hraní videoher, které na nové generaci konzolí často podporují 60 a více FPS, nebo při sledování YouTube videí točených na vyšší snímkovou frekvenci.

Pozor na triky výrobců

Dalším problémem u televizí, který souvisí s obnovovací frekvencí a na který byste si měli při výběru televize dát pozor, je rozdíl mezi nativní a takzvanou efektivní obnovovací frekvencí. Ta pomáhá v boji s rozmazáním obrazu, kterým chronicky trpí LCD a OLED panely a na které jsou někteří lidé dosti citliví. Má ale i své negativní stránky, na které je dobré si dát pozor. Efektivní frekvence výrobci dosahují dvěma způsoby.

První z nich je motion-smoothing technologie a každý výrobce jí říká jinak – LG má TruMotion, Samsung Motion Rate a Sony MotionFlow XR. Díky ním mohou u televizorů slibovat vyšší obnovovací frekvenci, než jakou mají nativně. Software televize s motion-smoothingem totiž dokáže předvídat, kam se obraz v příštím snímku posune a dopočítá ho sám – ve zdrojovém obsahu takový snímek není. Výsledkem bývá takzvaný „efekt telenovely“, jelikož obraz díky tomuto „vylepšení“ bývá zvláštně máznutý a nerealistický. Některým lidem vyhovuje a může se hodit u sportovních utkání, ale pro většinu obsahu se příliš nehodí.  Naštěstí lze ale tuto funkci v nastavení televize omezit nebo vypnout, byť je často nutné pátrat hluboko v menu.

Druhým způsobem, jak uměle dosáhnout rádoby vyšší frekvence a menšího rozmazání pohybu, je krátkodobé zhasínání podsvícení obrazovky. To ale může při špatném provedení způsobit problikávání, na které mohou být někteří lidé citliví. Funkci ale lze naštěstí také vypnout.

Pokud se chcete všem těmto „kouzelným“ technologiím vyhnout, hledejte v parametrech televize obnovovací frekvenci s jednotkou Hz. Ta nativní jí totiž mívá vždy, zatímco efektivní frekvence bývá jen číslo bez jednotky. Setkat se můžete například s takovýmto údajem: TruMotion 120 (native 60 Hz).