Emisní třídy kotlů: Jaké kotle na tuhá paliva nesmíte od září používat?

Staré kotle stojí za znečištěním ovzduší

Podle Světové zdravotnické organizace způsobí znečištění ovzduší každoročně předčasné úmrtí sedmi milionů lidí. Kotle na tuhá paliva patří k největším místním zdrojům znečištění – zejména v zemích, jako je Česká republika, kde se uhlím a dřevem topí ve velké míře. Na celkovém znečištění ovzduší v Česku se kotle na tuhá paliva podílí zhruba ze 70 %.

Není tedy divu, že se představitelé státu snaží s nepříznivým stavem bojovat. Jedním z hlavních tuzemských výsledků tohoto úsilí je zákon o ochraně ovzduší z roku 2012. Právě ten zakazuje používání kotlů na tuhá paliva 1. a 2. emisní třídy s platností od letošního září. Nový zdroj vytápění tak hledá řada domácností. Ještě v únoru bylo v ČR podle Asociace podniků topenářské techniky v provozu 360 tisíc starých kotlů.

Co jsou to emisní třídy kotlů?

Emisní třída vyjadřuje, jaké množství škodlivých emisí kotel vypouští. Rozlišuje se celkem 5 emisních tříd. Rozdělení vychází z hodnocení účinnosti a emisí dle normy ČSN EN 3035:2012. Kotle 1. emisní třídy produkují nejvyšší množství emisí a zároveň dosahují nejnižší účinnosti. Naopak zařazení do 5. emisní třídy značí ekologický kotel.

Emisní třídy kotlů se objevily v roce 2000. Do té doby žádné podobné označení neexistovalo. Kotle vyrobené dříve proto nemají přidělenou emisní třídu. Provoz těchto modelů musí být také ukončen nejpozději do začátku září.

Jak zjistit emisní třídu kotle

Emisní třídu kotle najdete na výrobním štítku. Ten se nachází přímo na kotli, obvykle na zadní části. Pokud tuto informaci nemůžete z výrobního štítku vyčíst, projděte dokumentaci kotle. Není-li třída uvedena ani tam, kontaktujte výrobce, případně ji zkuste na základě modelové specifikace dohledat na internetu.

Na výrobním štítku se uvádí celková třída kotle, nikoliv emisní třída. Pojem emisní třída se sice běžně užívá, ale normativně ani legislativně není definovaný. Pro zařazení do příslušné třídy musí kotel splnit limitní hodnoty pro emise i účinnost zároveň. Pokud model z pohledu emisí vyhovuje požadavkům třídy 4, ale svojí účinností odpovídá třídě 3, bude zařazen k nižší z uvedených tříd. Měření obou hodnot probíhá při 100 % a 30 % jmenovitého výkonu.

V souladu s normou by se mělo hovořit o třídách 1 až 5, ne o 1. až 5. emisní třídě. Podobné rozdělení více odpovídá nejen normě, ale také vzestupné kvalitě stupnice. Nicméně v běžné řeči se uchytil spíše druhý typ označování a i my s ním v textu pracujeme. Jen se nenechte zmást tím, že kotle 1. emisní třídy představují tu ekologicky nejhorší variantu.

Třídy kotlů se vyvíjely s technickým pokrokem

Škála, na které jsou kotle hodnoceny, se postupně vyvíjela a reflektovala technologický pokrok a zpřísňující se požadavky na vypouštěné emise. S první evropskou normou v roce 2000 byly kotle na tuhá paliva rozřazeny do tříd 1–3, přičemž 3. třída ztělesňovala nejvyšší dosažitelnou kvalitu. V této době se objevila také povinnost uvádět třídu kotle na výrobním štítku.

Aktualizace normy v roce 2012 přinesla zásadní změny. Z dosud nejvyšší třídy 3 se stala třída splňující nejnižší možné požadavky na emise a účinnost. Kotle tříd 1 a 2 se nesměly od roku 2014 uvádět na trh. Nově se zavedly třídy 4 a 5, které odrážely technologický pokrok při spalování pevných paliv. Podle aktualizovaných pravidel se hodnoty začaly měřit i při sníženém výkonu. Působnost normy byla navíc rozšířena na kotle až do výkonu 500 kW – do té doby byla hranice stanovena na 300 kW.

Od roku 2018 nesmí být na trh uvedeny ani kotle 3. třídy. Povolen zůstal jen prodej kotlů třídy 4 a 5. Ani tento stav však dlouho nevydržel – všechny kotle, které se objeví na trhu po 1. lednu 2020, musí splňovat ekodesign. Tímto pojmem se označuje souhrn nových požadavků na kotle na tuhá paliva. Oproti emisním třídám by měl ekodesign lépe zohledňovat sezónní účinnost a celoroční provoz.

Za provoz starých kotlů hrozí pokuta

Od září 2024 vstupuje v platnost zákaz provozu kotlů 1. a 2. emisní třídy, respektive kotlů třídy 1 a 2, abychom hovořili v souladu s normou. Za porušení tohoto zákazu můžete dostat pokutu ve výši až 50 tisíc korun. Pokud se výměna kotle týká i vás, raději dlouho neotálejte. Topenářské firmy mohou být později zahlcené objednávkami a navíc se potýkají s nedostatkem pracovních sil.

Zaznívaly hlasy, že se do původního termínu, září 2022, se všechny staré kotle vyměnit nestihnou. To se nakonec i potvrdilo a navíc došlo k posunutí termínu platnosti opatření o 2 roky na 1. 9. 2024.

Státní dotace vám mohou s financováním výměny starého kotle výrazně pomoci. Pro nízkopříjmové domácnosti jsou k dispozici kotlíkové dotace, které pokryjí až 95 % nákladů. Ostatní žadatelé mohou získat příspěvek z programu Nová zelená úsporám až do výše 50 % uznatelných nákladů. Dotaci lze využít nejen na čistší kotle na tuhá paliva, ale také na tepelná čerpadla, plynové kondenzační kotle a další ekologické zdroje vytápění.