K Velikonocům kromě zdobení vajíček, mazanců či dekorací v podobě kuřátek a zajíčků neodmyslitelně patří také koledování s pomlázkou v ruce. Zatímco před pár lety si ji uměl hravě uplést snad každý, v současnosti tuto schopnost často nahrazuje koupě hotové pomlázky v obchodě. Pokud byste si to přece jen chtěli vyzkoušet, poradíme vám, jak na to. Není se čeho obávat, je to snadné a zabere to jen chvíli.
Pomlázky se nejčastěji pletou z vrbového proutí – konkrétně pak z proutí vrby košíkářské, bílé či jívy. Najít vhodné zdroje proutí pak není vůbec těžké – stačí se projít kolem vodních toků a pravděpodobně uspějete. Plést lze i z jiných druhů vrb, je ale třeba pamatovat na to, že jejich proutí musí být dostatečně pružné, ale na druhou stranu nesmí být vyloženě měkké, jelikož by tím pádem pomlázka nedržela tvar. Vyvarovat byste se proto měli například vrbám smutečním, jejichž proutí je jednak velmi úzké, ale hlavně měkké a po uschnutí i extrémně křehké.
Při sbírání proutků myslete na to, že je třeba volit kusy bez poškození a ideálně i bez pupenů či postranních větviček. Proutky řezejte tak, aby v nejširším místě měly maximálně půl centimetru. Pruty s větším průměrem se jednak již hůře ohýbají, ale hlavně je u nich problém se svázáním a tvorbou rukojeti kvůli složitějšímu spodnímu svázání. Co se pak týče délky jednotlivých proutků, ta je ve výsledku na vás. Počítejte nicméně s tím, že délka prutu se kvůli zaplétání nerovná délce pomlázky, výsledný produkt bývá zpravidla o čtvrtinu až pětinu menší. Při použití metrových proutků tedy počítejte s tím, že se dostanete na pomlázku o délce zhruba 75 až 80 centimetrů (pleteného stavu). Zároveň myslete na to, že je třeba plést z proutí o stejné délce a ideálně i zhruba stejných průměrech. Jedině tak totiž docílíte symetričnosti a minima odpadu.
Ideální je, když s pleteném pomlázky začnete ihned po opatření proutků. To vám zajistí jejich pružnost a tedy i minimální riziko zlomení. Pokud to není možné, před pletením je třeba proutí namočit po celé jeho délce, aby nasálo vodu a změklo. Doba namáčení se liší podle toho, jak moc proutí vyschlo, což jinými slovy znamená, že je třeba proutí pod vodou kontrolovat a začít s ním pracovat ve chvíli, kdy se vám bude zdát dostatečně pružné.
Stylů pletení je celá řada a liší se nejen kraj od kraje, ale i rodina od rodiny. Právě díky tomu jsou tak pomlázky mnohdy originální, jelikož žádný „standard“ neexistuje. K vidění jsou jak typy pletené od nejužšího místa na proutcích po nejširší, tak i klasické typy zužující se směrem k jejich špičce, na kterou se váží mašle. Setkat se lze rovněž s typy z jednoho druhu proutí, tak i typy mixující pro co největší pestrost několik druhů. Jakmile ale člověk pochopí základní princip pletení pomlázky je její příprava relativně jednoduchá.
Obecně platí, že čím méně proutků je pro pletení pomlázky použito, tím se plete jednodušeji, ovšem za cenu slabší a méně vzhledově zajímavé pomlázky. Co se pak týče počtu proutků, pomlázky se pletou nejméně ze čtyř, plést se dá relativně jednoduše i z šesti či osmi. Zkušení koledníci jsou pak schopni plést třeba i z devíti, dvanácti či více proutků, avšak tento styl pletení už vyžaduje určité zkušenosti. Na velikonoční mrskačku poslouží stejně dobře všechny „modely“, takže je vhodné při úplných začátcích volit spíše jednodušší modely. My se v následujících řádcích zaměříme konkrétně na pletení ze 4, 6 a 8 prutů.
Čtyři stejně dlouhé proutky uchopte do jedné ruky tak, aby vytvořily čtvercový profil. Poté vezměte pátý, ideálně užší proutek, ten zasuňte do středu pomyslného čtverce z proutků a následně jím začněte proutky u jejich spodku obmotávat. Tím je jednak pevně spojíte a zároveň vytvoříte rukojeť. Je jen na vaší fantazii, jak bude rukojeť vypadat – stačí vždy jen pamatovat na to, abyste v případě potřeby větší rukojeti sáhli po delším proutku. Při základním zakončení ve formě pouhých několika obtočení můžete volit proutek kratší. V obou případech pak stačí řádně utažený svazovací proutek zastrčit dovnitř „základny“ pomlázky.
Jakmile máte spodní stranu budoucí pomlázky svázanou a vybavenou rukojetí, uchopte proutky do obou rukou a rozdělte je na páry, kdy jednu dvojici budete mít v levé ruce a druhou pak v pravé. Pak už stačí jen vzít vnější levý proutek, prostrčit jej vrchem mezi prvním a druhým proutkem v pravé ruce a následně jej spodem vrátit do levé ruky, avšak už na místo vnitřní (tedy tak, aby vnitřní proutek, který při úkonu v levé ruce zůstal, byl rázem vnější). Následně zopakujete totéž s pravou stranou – tedy pravý vnější proutek provlečete vrchem mezi prvním a druhým proutkem v levé ruce a zespoda jej vrátíte do pravé ruky, avšak už na vnitřní místo. A přesně tyto dvě činnosti pak už jen dokola střídáte do té doby, než se dostanete na konec proutí.
Co se týče zakončení pomlázky, to lze provést dvěma způsoby – buď stejně jako když začínáte plést (tedy za použití úzkého proutku, kterým obmotáte konec a následně zastrčíte zbývající proutek do úpletu), nebo pomocí pevného provázku či například režné nitě. Pokud jste začátečníci, zcela upřímně je lepší použití spíš druhou variantu. Je jednodušší a jistější.
Pletení pomlázky ze šesti prutů začněte stejně jako pomlázku ze čtyř – šestici prutů uchopte do jedné ruky a seřaďte do pravidelného tvaru s tím, že do jeho středu vložíte sedmý proutek pro vytvoření rukojeti a svázání spodku pomlázky. Vznikne vám tedy šestiúhelníkový profil s pevným spodkem, který si pak už jen stačí opět rozdělit na dvě části. V levé i pravé ruce budete mít po třech proutcích a následně z nich začnete plést.
Nejprve vezměte vnější levý proutek, vrchem jej vsuňte mezi první a druhý vnější proutek v pravé ruce a následně jej spodem vraťte do levé ruky tak, aby byl na vnitřním kraji. Totéž pak udělejte na pravé straně – tedy vezměte vnější pravý proutek, vrchem jej prostrčte mezi prvním a druhým vnějším proutkem v levé ruce a spodem jej vraťte do pravé ruky tak, aby byl krajním vnitřním proutkem.
Zakončení se provádí stejně jako v případě pomlázky ze čtyř prutů – tedy buď pomocí provázku či režné nitě, nebo stejným způsobem, jakým se zakládá rukojeť a svazuje spodek – tedy obtočením konce dalším proutkem a jeho následným zastrčením do úpletu pomlázky.
Pomlázka složená z osmi prutů se zakládá stejným způsobem jako předešlé dva typy – tedy uchopením do jedné ruky a vložením devátého „svazovacího“ proutku do středu prutů, jehož profil vytvoří pomyslný osmiúhelník. Po svázání spodku pomlázky, respektive vytvoření rukojeti a zasunutí proutku do úpletu následuje (stejně jako v předešlých případech) rozdělení prutů na přesné poloviny do levé a pravé ruky.
Jakmile máte v každé ruce čtyři proutky, začněte pletení tak, že vnější levý proutek vrchem provléknete mezi druhým a třetím proutkem a následně jej spodem (tedy pod nimi) vrátíte zpět na levou stranu, kde zaujme pozici nejkrajnějšího vnitřního proutku. Tentýž postup pak zopakujete i s proutky v pravé ruce – tedy vnější pravý provléknete vrchem mezi druhým a třetím proutkem v levé ruce a spodem jej vrátíte tak, aby zaujal místo nejkrajnějšího vnitřního pravého prutu. Tento postup následně opakujete do té doby, dokud vám nedojdou proutky či dokud nejste spokojeni s délkou.
Následně pomlázku ukončíte jako v předešlých dvou případech – tedy buď provázkem či režnou nití, nebo pomocí dalšího proutku, kterým konec zavážete ve stejném duchu jako jste zakládali začátek s rukojetí.
Ještě než se do rozboru pletení pomlázky pustíme, pojďme si osvěžit, proč vlastně k Velikonocům patří. Jedná se již o několik stovek let starou tradici (zmínky o ní lze nalézt již v textech ze 14. století). Pomlázka má vyšlehaným ženám pomoci, aby byly zdravé, veselé a pilné. Často se také (možná trochu překvapivě) stávala nástrojem pro námluvy. Poměrně zajímavé je pak to, že v minulosti se šlehala třeba i země, aby dobře plodila, dobytek, aby se mu taktéž dařilo, či stromy, aby co nejvíce plodily. Šlehání probíhá vždy na Velikonoční pondělí s tím, že muži jsou za něj ženami odměňováni barevnými stuhami na pomlázky, spolu s výslužkou – v dnešní době jak materiální, tak i finanční. Dnešní muže může nicméně kromě odměn těšit zejména to, že jim šlehání ženy hned druhý den nevrací, což byla v minulosti součást velikonočních tradic.
Mnohem větší symboliku než samotná výslužka měly v minulosti barvy stuh, které ženy vázaly na pomlázky “mrskačům”. Červenou stuhou se totiž vyjadřovala láska, zelenou obliba daného muže a modrou naděje u dané ženy do budoucna. Pokud pak někdo dostal žlutou, znamenalo to, že byl ženou nepřímo odmítnut k jakýmkoliv dalším námluvám.
A kde že se slovo pomlázka vlastně vzalo? Ačkoliv se to přesně neví, jazykovědci jsou přesvědčeni o tom, že se jedná o slovo odvozené od účelu tohoto nástroje – tedy od pomlazení. Je nicméně třeba druhým dechem dodat, že ne všude v Česku se pomlázce říká pomlázka. Ačkoliv zná význam tohoto slova snad každý, v různých částech republiky se pro tento nástroj vžila celá řada místních označení v čele s tatarem, mrskačkou, vinovačkou a tak podobně.
od
od
od
od
Redaktor
