Jaký je rozdíl first-person a third-person hrou?

Jaký je rozdíl mezi first-person a third-person hrou?

Rozdíl mezi hrou z první a ze třetí osoby spočívá v umístění kamery, tedy perspektivy, ze které sledujete dění ve hře. V případě first-person tak činíte z pohledu očí postavy, za kterou hrajete. Na obrazovce se tak vyskytují maximálně ruce, nejčastěji se zbraní, případně se můžete podívat dolů na „své“ nohy a tělo, pokud je tedy vývojáři vymodelovali.

Mezi first-person hry patří všemožné střílečky, například Call of Duty, ale i adventury jako Firewatch či hororové tituly typu Outlast. Používá se nejčastěji proto, aby pomohlo umocnit „vtažení“ do akce. Zároveň ale vyžaduje detailnější zpracování prostředí, protože všechno vidíte z větší blízkosti.

Pohled třetí osoby potom spočívá v tom, že vidíte celou postavu, kterou ovládáte. Nejčastěji je kamera umístěná za jejími zády, existují i ale takzvané izometrické hry, které sledujete z výšky. Mezi typické hry z pohledu třetí osoby patří série Mafia, Uncharted nebo Zaklínač. Hodí se pro hry, které se snaží o filmovější zážitek nebo jejich souboje spolehají na kontaktní zbraně. Ty totiž bývají z vlastních očí dosti nepřehledné.

Některé hry disponují oběma kamerami a lze mezi nimi libovolně přepínat. Příkladem budiž série Elder Scrolls a Fallout nebo Grand Theft Auto V. Existují i tituly, u nichž nelze mezi kamerami přepínat, používají ale různé perspektivy u různých činností. Nejčastěji se tak děje u first-person stříleček, v nichž se vyskytují vozidla, která se pro lepší přehlednost ovládají výhradně z perspektivy třetí osoby.

Termíny third-person a first-person byly pro hry převzaty z literatury. Jde o vyprávěcí perspektivy, pro které často používáme pojmy ich-forma (první osoba) a er-forma (třetí osoba). V ich-formě je konání postavy vyprávěno z jejího vlastního pohledu, tedy: „Já jsem šel na nákup“. V er-formě je příběh vyprávěn vypravěčem, nejčastěji bezejmenným, tedy: „Hrdina šel na nákup“.

U videoher je princip stejný. U titulů z první osoby je vyprávění nezprostředkované, vidíte přesně to, co hrdina. U osoby třetí potom kameru „drží“ jakýsi neviditelný vypravěč a počínání námi ovládaného hrdiny vidíme s odstupem.

Proč neexistují hry z druhé osoby?

Dokud se nepředstavil princip vypravěče, možná jste si říkali, proč se third-person titulům neříká hry z druhé osoby, když zdánlivě z vlastních perspektivy sledujeme a ovládáme někoho jiného z dálky. Jde o naprosto logickou úvahu, jelikož hry z druhé osoby neexistují a nevíme tedy, jak vypadají.

Second-person hry ale neexistují bezdůvodně. Museli bychom totiž postavu, kterou ovládáme, sledovat z first-person pohledu jiné postavy. To by bylo velice krkolomné a nepraktické. Doporučujeme zhlédnout video youtubera Nicka Robinsona, kde tento problém skvěle vysvětluje i s ojedinělým příkladem.