Rychlonabíjení: Co to je, jak funguje a jaké jsou možnosti

Co je rychlonabíjení?

Rychlonabíjení výrazně zkracuje dobu napájení mobilních telefonů, ale také tabletů či některých laptopů. V praxi funguje podobně jako „tradiční“ způsob, pro nabíjení baterie je totiž potřeba, aby jí procházel elektrický proud. Na rozdíl od něj ale u rychlonabíjení vede zvýšení proudu a napětí ke zkrácení celého procesu.

Přesně na tomto principu staví i rychlonabíjecí adaptéry. S využitím vyššího výkonu dokážou zařízení předat potřebnou energii podstatně rychleji. Výkon ovšem nejde zvyšovat do nekonečna, jelikož zde existují určité limitace na straně použitých technologií, ale i v bezpečnosti. Co se pak týče konkrétních výkonů adaptérů pro rychlé nabíjení, ty většinou začínají na úrovni 18 W. To však nemusí platit u každého. Někteří výrobci tuto hranici totiž znatelně posouvají vpřed a v segmentu rychlonabíjení dělají zásadní pokroky. Právě proto se můžete setkat i s telefony, pro které není problém zařízení napájet výkonem až 120 W.

Ničí rychlonabíjení baterii?

Během posledních let se kolem rychlonabíjení rozšířila řada polopravd či mýtů. Jednoznačně nejčastěji se proto řeší, jestli se rychlým nabíjením rychleji nezkracuje životnost akumulátoru. Vyšší výkon totiž generuje mnohem více tepla, a právě to by mohlo být zodpovědné za případné problémy. V praxi tomu tak naštěstí není.

Celý proces rychlonabíjení lze rozdělit do dvou fází. V té první se zařízení nabíjí maximálním možným výkonem, zhruba do 80 % celkové kapacity, zatímco v té druhé se výkon zásadně omezí a dojde k opatrnějšímu dobití do maxima. Ostatně právě proto se výrobci častokrát chlubí tím, že telefon nabijete z 0 % na 50 % za 30 minut, jako je tomu například v případě Apple iPhone.

V konečné fázi se tedy nabíjení z praktického důvodu zpomaluje. Tím se snižuje nápor na baterii a předchází případnému přehřívání. Jak už jsme uvedli výše, právě přehřívání může být hlavním zdrojem případných problémů, a proto je nutné jej minimalizovat. Díky dobré optimalizaci softwaru a hardwaru, řadě bezpečnostních prvků a moderním technologiím je naštěstí rychlonabíjení nejen efektivní, ale především i bezpečné.

Jaká zařízení podporují rychlonabíjení?

Bohužel ne každé zařízení rychlonabíjení podporuje a je nutné si tuto skutečnost předem ověřit. Doba však výrazně pokročila, díky čemuž už dávno nejde o výsadu vlajkových lodí či obecně dražších telefonů. S možností rychlého nabíjení se tak můžete setkat u většiny dnešních modelů. I přesto ale doporučujeme, abyste podporu raději zkontrolovali v sekci s technickými specifikacemi. Případně můžete rovnou hledat mezi telefony s podporou rychlonabíjení.

Typy rychlonabíjení

Důležité je také zmínit, že není rychlonabíjení jako rychlonabíjení. Silně závisí na použité technologii, a také na tom, jak s ní konkrétní výrobce vůbec pracuje. Pojďme se tedy nyní zaměřit na jednotlivé standardy a říct si, jaké telefony je používají.

USB Power Delivery (USB-PD)

Technologie USB Power Delivery je jednou z nejrozšířenějších metod rychlonabíjení a najdeme ji nejen v případě mobilních telefonů, ale také u některých laptopů. Celkově totiž dokáže nabídnout výkon až 240 W (v nejmodernější generaci USB PD 3.1), kvůli čemuž se na ni spoléhají například notebooky Apple. Ty ale dokážou přijmout nanejvýš 100 W. Výkon je však v případě telefonů samotnými výrobci pochopitelně limitován.

S tímto standardem se nejčastěji setkáte v případě telefonů Apple iPhone. Generace iPhone 8 až iPhone 11 dokážou pracovat s výkonem 18 W, zatímco novější modely (iPhone 12 a iPhone 13) podporují až 20 W. Nadále se na USB Power Delivery spoléhá i Google u svých chytrých telefonů Google Pixel. V obou případech je ale nutné si zvlášť dokoupit rychlonabíjecí adaptér, jelikož není součástí balení. Mimo nabíječky je potřeba mít i vhodný kabel. V případě iPhonů jde o USB-C/Lightning.

Qualcomm Quick Charge

Za technologií Quick Charge stojí známá firma Qualcomm, která se mimo jiné specializuje na čipsety Snapdragon pro telefony s operačním systémem Android. Momentálně se jedná snad o nejrozšířenější standard vůbec, na nějž vsází řada výrobců mobilních telefonů. Quick Charge každopádně není jen jeden – celkově je k dispozici v pěti generacích, které postupně navyšují maximální možný výkon. Například Quick Charge 5 nabízí výkon až 100 W a slibuje nabití telefonu z 0 na 50 % za 5 minut.

Prozatím nejrozšířenější verzí je i nadále starší Quick Charge 3.0. Implementace novějších standardů už bohužel tak rychlá není, kvůli čemuž si moc telefonů například se zmiňovanou pátou generací nerozumí. Firma Qualcomm má každopádně na svém webu kompletní seznam zařízení podporujících jejich rychlonabíjecí standard. Mezi ty se řadí například telefony Xiaomi, ZTE, Sony, LG, HTC a řada dalších.

Xiaomi HyperCharge

Jak už jsme zmínili výše, jednotlivé společnosti se v oblasti rychlonabíjení snaží udělat rázné pokroky. Důkladným příkladem je technologie HyperCharge z dílny čínské společnosti Xiaomi, která v případě novějších modelů zajišťuje co možná nejrychlejší nabití baterie. Zatímco USB Power Delivery u iPhonu 13 (20 W) garantuje nabití z 0 % na 50 % za 30 minut, tak telefon Xiaomi 12 Pro se s pomocí HyperCharge o výkonu 120 W nabije z 0 % na 100 % jen za 18 minut.

Je ale nutné vzít v potaz, že se jedná o čas slibovaný výrobcem, který nemusí odpovídat realitě. To ostatně potvrdili i samotní uživatelé při běžném testování. i tak bylo nabíjení nadprůměrně rychlé a od slibovaných 18 minut se lišilo jen mírně. S použitím správného adaptéru se telefon dokázal nabít za zhruba 20 minut.

„Stropem“ technologie má být výkon 200 W, což platí při nabíjení prostřednictvím kabelu. Rychlonabíjecí standard se ale zároveň vztahuje i na bezdrátové nabíjení, kde nemá mít problém ani s výkonem 120 W.

Samsung Fast Charging

Na vlastní standard vsází i jihokorejský výrobce Samsung se svým zástupcem jménem (Adaptive/Super) Fast Charging. Ve skutečnosti je ale postaven na již zmiňované technologii USB Power Delivery. Proto se taky není čemu divit, že je tento standard ve verzi Super Fast Charging kompatibilní s tradiční USB-PD.

Svým způsobem má i přesto o něco navrch, jelikož se ještě dodatečně chlubí podporou pro Qualcomm Quick Charge 2.0. Zásadní rychlost jako u Xiaomi zde ale nehledejte. Samsung vsází na jistotu v podobě 25 až 45 W.

Oppo VOOC

Na vlastní technologii již delší dobu pracuje i další čínský výrobce Oppo. Ten před lety přišel se standardem s označením Warp Charge, který se následně dočkal pár přejmenování a nyní nese název SuperVOOC. Aktuální generace byla představena teprve v letošním roce a slibuje až 150 W výkon, s jehož pomocí půjde do 100 % dobít telefon s baterií o kapacitě 4500 mAh za zhruba 15 minut. Po jejím boku nadále stojí ještě výkonnější technologie SuperVOOC Flash Charge s výkonem až 240 W. V takovém případě by se stejná baterie měla dobít za 8 minut a 9 sekund.

Proč se někteří výrobci předbíhají ve výkonu?

Samozřejmě se nabízí otázka, proč se (především) čínští výrobci takto předhánějí, zatímco tradiční značky vsázejí na podstatně nižší výkon. V tomto ohledu je zcela zásadním tématem bezpečnost. Jak už jsme uvedli výše, navýšením proudu a napětí (respektive výkonu), které procházejí baterií, dochází ke generování mnohem většího tepla, což vzbuzuje obavy o bezpečí a životnost samotných akumulátorů.

Rozdíly navíc nejsou malé. Například Apple se spoléhá na výkon 20 W, Google na 30 W a Samsung na 45 W, zatímco v případě Xiaomi se jedná o 120 W. Čínský konkurent tedy využívá šestkrát výkonnější napájení telefonu než kalifornská společnost Apple. Ačkoliv byla technologie Xiaomi HyperCharge ze začátku lehce kontroverzní a vzbuzovala nemalé obavy, ve finále se ukázala jako poměrně spolehlivá a bezpečná. Je tedy otázkou, jestli se pro podobné změny rozhodnou i ostatní výrobci, případně kdy.