Srovnání produktů
Přestože je svět smartphonů skoro až neuvěřitelně široký z hlediska hardwarů, vládnou mu jen dva operační systémy. Řeč je konkrétně o Androidu od Googlu, který si drží na trhu se smartphony skoro až neskutečný zhruba 86% podíl, a iOS od Applu, který si drží zhruba 13,9% podíl. Jak se ale vlastně tyto dva systémy liší a který by byl zrovna pro vás tím vhodnějším, přemýšlíte-li právě nad pořízením nového telefonu? To a mnohem se dozvíte v následujících článcích.
Ještě než se pustíme do porovnávání operačních systémů Android a iOS, je třeba si dát pro celkové pochopení článku malý rychlokurz jejich minulostí. Bez alespoň základního kontextu se totiž mohou zdát v některých ohledech nepochopitelné nebo přinejmenším zvláštní.
Ptáte-li se na to, zda byl dřív Android, nebo iOS, dostane se vám podobně nejasné odpovědi jako v případě otázky, zda bylo dříve vejce, nebo slepice. Přestože jsou si nyní ve své hlavní podstatě systémy podobné (tedy jsou určené pro mobilní zařízení), v minulosti tomu tak úplně nebylo, kvůli čemuž je odpověď na otázku ohledně jejich existence složitá. Android vznikl svým způsobem už v roce 2003, avšak tehdy se na něm pracovalo jakožto na softwaru určeném pro digitální fotoaparáty. Z této vize však nakonec sešlo a firma stojící za projektem začala své snahy upínat k vytvoření systému, který měl být konkurencí pro tehdejší Symbian a Micrisoft Windows Phone. V roce 2005 pak koupil firmu Android Google, který její snahy dotáhl k prvnímu zdárnému konci – tedy první verzi operačního systému Android pro mobilní zařízení. Ta si svou premiéru odbyla v roce 2008 jakožto open-source řešení, které mělo právě díky své otevřenosti a tedy de facto i nainstalovatelnosti na jakoukoliv elektroniku splňující hardwarové požadavky dobýt svět. Ostatně, i proto byl a i nadále je Android založen na jádře Linuxu, který je právě open-source. A otevřenost Androidu zůstala doposud, což jej v některých ohledech sráží, ale v některých naopak povznáší nad konkurenci.
To historie iOS je o poznání přímočařejší. Apple jej totiž od prvopočátku vyvíjel s vizí dostat jej jen na své iPhony. První verze systému iOS nesla název iPhone OS, byla vyvinuta na základech počítačového macOS (konkrétně pak s jádrem XNU). Objevila se “už” v roce 2007 v prvním iPhonu 2G. O rok později pak byl iPhone OS přejmenován na iOS, čehož se drží až do dneška. Pokud se ptáte, proč se Apple nevydal stejnou cestou jako Google a nevytvořil open-source systém instalovatelný i na zařízení výrobců třetích stran, odpověď je jednoduchá. Větší otevřenost s sebou přináší nutnost tvorby určitých kompromisů souvisejících s hardwarem. To je v očích Applu cesta k produktům, které nejsou tak kvalitní, jak by být mohly. Je pro něj proto lepší, když zjednodušeně řečeno předem ví, pro jaký hardware svůj software vyvíjí. Vývoj všem těmto skutečnostem uzpůsobí tak, aby byl výsledný operační systém de facto ušitý na míru každému zařízení, na který míří. Systém je tak maximálně optimalizovaný. Applu navíc dává jeho postoj celou řadu dalších výhod souvisejících s dodatečnou softwarovou podporou, protože vše může řešit na přímo.
Jestli něco mohou majitelé androidích telefonů jablíčkářům závidět, je to bezesporu jejich dlouholetá softwarová podpora. Apple je pověstný tím, že nové verze systému iOS dodává na iPhony zpravidla pět až šest let od jejich uvedení na trh. Jejich majitelé si tak mohou i několik let po jejich koupi užít ty nejnovější softwarové vychytávky, které nabízí novější verze iOS. Kromě nich jsou pak samozřejmostí i opravy bezpečnostních chyb, které “látá” Apple jak v klasických aktualizacích, tak i skrze speciální bezpečnostní patche o velikosti nižších desítek megabajtů. V případě bezpečnostních aktualizací se navíc již mnohokrát v minulosti stalo, že je Apple vydal i pro již rok či dva softwarově nepodporované produkty. Zkrátka a dobře – vzorná softwarová podpora je pro kalifornského giganta na prvním místě o to i u již zdánlivě nezajímavých zařízení. A právě tohle všechno si může Apple dovolit díky dokonalé znalosti hardwaru, pro který aktualizace distribuuje.
Se softwarovými aktualizacemi velmi úzce souvisí i jejich rozšiřování, které je v případě Apple produktů bleskurychlé. U Applu platí, že jakmile je aktualizace na jeho serverech zpřístupněna, je okamžitě stažitelná na veškerých zařízeních po celém světě, se kterými je kompatibilní. Jediný “problém” jablíčkářů tak tkví v banalitě ve formě pomalejšího prvotního stahování kvůli vytížení serverů Applu. Zatímco u novinkových aktualizací by čekání na ně až tak nevadilo, u aktualizací obsahujících bezpečností záplaty je jejich rychlé doručení naprosto klíčové. Je proto naprosto super, že je Apple schopen chyby opravovat prakticky okamžitě po dokončení opravného patche.
Komunikace je jednou z nejdůležitějších funkcí mobilních telefonů. U Androidu se spoléhá stále buď na SMS a telefonáty, nebo na aplikace třetích stran typu WhatsApp, Messenger a tak podobně. Apple si pro své uživatele vytvořit vlastní řešení ve formě textového komunikátoru iMessage integrovaného do aplikace Zprávy a komunikátoru pro audio a video hovory FaceTime. Obě služby fungují jen mezi zařízeními Apple. Nabízí kromě velmi silného zabezpečení i vysokou spolehlivost, přívětivost a širokou využitelnost. V případě iMessage si totiž lze posílat třeba fotky, videa či jiné soubory, ale třeba i přes ně hrát hry. Co se pak týče FaceTime, hovory přes něj jsou z hlediska zvuku i videa vysoce kvalitní. A to jak v případě, že voláte ve dvou, tak i ve skupině. Svou komunikaci můžete navíc oživit pomocí nejrůznějších animovaných vychytávek přímo od Applu ve formě Memoji či Animoji, potažmo celou řadou samolepek. Ve zkratce se tedy jedná o vynikající komunikační řešení, jehož alternativa pro Android zatím chybí.
Jestli je něčím Apple dlouhodobě proslulý, je to důraz na ochranu osobních dat jeho uživatelů. Ty chrání nepřeberným množstvím nejrůznějších mechanismů. Navíc je neustále vylepšuje a úroveň ochrany uživatelských dat proto posouvá na čím dál vyšší úroveň. Ne, že by si Android na ochraně uživatelských dat nezakládal, ale na Apple v tomto směru zkrátka nemá. Ať už se bavíme o šifrování téměř všeho nebo snaze eliminovat veškeré sledování uživatelů na internetu a v aplikacích. Ne nadarmo jsou ostatně Apple produkty označovány za ty nejbezpečnější z hlediska hardwaru i softwaru.
Operační systém iOS a potažmo Apple produkty jako takové jsou uživatelsky extrémně oblíbené i pro jejich dokonalou propojitelnost s produkty stejného výrobce. Ať už se bavíme o snadném přenášení textu nebo třeba souborů, stačí proces na jednom zařízení započít a na druhém dokončit tak, jako byste jej dokončovali na tom prvním. Totéž pak platí i o ovládání hudby, správě kalendářů, poznámek či vlastně čehokoliv jiného, co jste schopni dělat i na jiném Apple zařízení. V propojitelnosti celého ekosystému Apple zkrátka nemá konkurenci.
Dalším nesporným kladem systému iOS je bezpečnost jeho obchodu s aplikacemi App Store. Ten si Apple striktně střeží skrze celou řadu bezpečnostních a ověřovacích mechanismů mířených na vývojáře aplikací, které mají za cíl jediné – odhalit potenciální nebezpečí. Ať už se bavíme o podvodných aplikacích, vyloženě nekvalitních či nefunkčních kouscích, aplikacích ohrožujících bezpečnost uživatelů nebo různých formách virů, nic takového zpravidla do App Store přes jeho striktní síto neproklouzne. Ano, čas od času Applu přeci jen nějaká nebezpečná aplikace propadne, ale její život v App Store je zpravidla jepičí. Kalifornský gigant je ihned po zpětném prověření maže. Při stahování aplikací z App Storu tedy není třeba mít obavy z jejich bezpečnosti.
Se striktními pravidly App Store úzce souvisí i takřka nulové riziko chytit na iOS virus. Ten totiž z aplikace získat nelze jak díky zabezpečení App Store, tak i díky následnému sandboxovému fungování aplikací v iOS. Sandbox lze zjednodušeně řečeno popsat jako místnost oddělenou od všech okolních aplikací a zákoutí systému, ve které aplikace po spuštění běží. Uživatel se tak nemusí bát toho, že by začala po svém startu “prolézat” nekontrolovaně telefon, jelikož to se díky sandboxu stát zkrátka nemůže. Ptáte-li se pak na to, zda není možné virus chytit přes prohlížeč Safari, odpověď je taktéž pozitivní – prakticky nikoliv. I Safari je extrémně zabezpečeno a navíc sandboxové, obavy nejsou na místě. Díky tomu tedy nemusíte na iOS instalovat žádné antivirové aplikace, protože jsou na něm prakticky k ničemu.
Minimální zpomalování telefonu postupem času
Zatímco mnoho majitelů androidích telefonů naráží na postupem času čím dál více zasekaný telefon, u iOS se toho bát nemusíte. Zpomalování systému v souvislosti se stárnutím iPhonu je takřka nezaznamenatelné a to i v případě, že je telefon zaplněn daty. Rozhodně se tedy nemusíte bát toho, že se vám začne iOS v iPhone po pár letech aktivního používání sekat a budete jej kvůli tomu muset vyměnit. Nutno přitom podotknout, že proti sekání bojuje i samotný Apple řadou softwarových i hardwarových funkcí. Jedná se například o správu energie iPhonu. Ta může telefon v případě blížícího se selhání baterie mírně zpomalit s tím, že uživatele upozorní na nutnost její výměny. Jakmile je baterie vyměněna, telefon začne fungovat jako předtím.
Zatímco na iOS lze nainstalovat aplikace jen z obchodu App Store kvůli snaze Applu zajistit svým uživatelům maximální bezpečnost, na Android není problém instalovat aplikace i mimo oficiální obchod Google Play. Asi vás proto nepřekvapí, že toho na telefony s Androidem díky tomu dostanete mnohem víc než na iOS, což se mnohdy může hodit. Telefony jsou díky této možnosti mnohem otevřenější softwarům třetích stran, avšak samozřejmě s určitým rizikem.
Těžit na Androidu nebudete jen z možnosti stahovat aplikace mimo Google Play. Pravdou totiž je, že i v něm toho naleznete oproti App Store mnohem víc. Google má pro svůj obchod s aplikacemi jiná pravidla než Apple. Uživatelé se tak dostanou i k aplikacím, které by u Applu neprošly. Jejich vložení do obchodu je navíc jednodušší než v případě iOS, což se na počtu aplikací v Google Play také velkou měrou podepisuje. Roli v tom ale hraje třeba i méně kvalitní síto kontroly aplikací.
Máte-li rádi možnost přizpůsobení designu systému telefonu, je pro vás Android jako stvořený. Zatímco iOS vám dovolí prakticky jen přebarvení do černé a bílé, u spousty Androidů si můžete nastavovat nejrůznější témata, která změní v celém systému jak písma, tak celkově jeho design. Telefon díky tomu vypadá zkrátka úplně jinak. I po několika letech tedy může androidí telefon jeho majitele díky změnám softwarového designu bavit, což je rozhodně pozitivní.
Pamatujete si, když jste si před zhruba deseti lety posílali se svými spolužáky na škole obrázky, zvuky či videa a fotky přes infraporty a později Bluetooth? Pak vás možná překvapí, že v případě iOS si tyto úkony přes Bluetooth zkrátka neužijete a pro sdílení je tak nutné využít jiné cesty. To Androidy sdílení souborů přes Bluetooth podporují u mnoha modelů i nadále. Uživatelská přívětivost posílání souborů je tak u telefonů s androidem o poznání lepší.
Není to jen design systému, ve kterém vás Android na rozdíl od iOS nedrží v šachu. Obrovské množství přizpůsobení totiž nabízí mnohé Androidy třeba i u Lock Screenu nebo chcete-li uzamčené obrazovky. V iOS na ní má striktně nastavené hodiny, datum a pár dalších ukazatelů bez možnosti donastavení si vlastních prvků. Androidy toto na mnoha modelech umožňují přizpůsobit k obrazu svému.
Obrovským kladem Androidů, který však nesouvisí jen se softwarem, ale i hardwarem, je podpora funkce Always-on displeje. Jedná se konkrétně o neustálé zobrazení některých informací na uzamčené při zhasnuté obrazovce telefonu. Zpravidla jde o hodiny, čas a datum, případně další ukazatele, které je dobré mít neustále na očích. Přestože se jedná svým způsobem o banální funkci, je neuvěřitelně užitečná a je s podivem, že na ní Apple u svých iPhonů stále nemyslí.
Operační systém iOS je v mnoha hlediscích nastavení neuvěřitelně uzavřený. Ať už se bavíme o některých zvucích nebo třeba banalitě typu doba, o kterou se posune budík po jeho odložení, na Android se zkrátka operační systém od Applu nechytá. Google v něm totiž svým uživatelům umožňuje nastavit si s trochou nadsázky každou prkotinu podle obrazu svého. Telefon si tak lte přizpůsobit daleko více než právě iPhony. Ano, mnohá dostupná nastavení jsou ve své podstatě k ničemu, protože na ně sahá minimum uživatelů. Je však rozhodně dobré vůbec tuto možnost mít, nežli pouze lačnit po přenastavení.
Zatímco některé možnosti nastavení systému iOS oproti Androidu zcela chybí, jiná jsou na něm zase velmi složitá. Skvělým příkladem je nastavení vyzvánění. Jeho nastavení je na iPhonu poměrně složité, tedy minimálně pro méně zkušené uživatele. U Androidu přitom stačí jednoduše stáhnout hudba a voilà, rázem je v sekci zvukových nastavení navolitelná jako vyzvánění.
Máte rádi multitasking ve formě spuštění dvou aplikací vedle sebe na displeji? Na iOS s tím nepočítejte. Díky této vychytávce můžete být jak velmi produktivní, tak zkrátka a dobře ušetřeni nekonečného přeskakování z aplikace do aplikace. Multitasking jako takový je pak obecně na dražších Androidech na velmi dobré úrovni, jelikož disponují velkými RAM paměťmi, které jim zajistí bezproblémový chod při běhu více aplikací jak na ploše, tak na pozadí telefonu.
Ačkoliv se Apple v iOS v posledních letech vehementně snaží správu souborů na Androidu dohnat, fakt je ten, že se mu to absolutně nedaří. Souborový systém na Androidu je stále na míle daleko a to co do přehlednosti, tak i využitelnosti. Díky tomu, že se v mnoha směrech blíží počítačovým verzím, je uživatelsky velmi přívětivý a práce s ním je skutečně intuitivní. Jste-li uživateli, kteří si na správě souborů uložených v telefonu zakládají, na Androidech budete daleko spokojenější než na iOS.
Říci “na první dobrou”, pro koho je vhodnější iPhone a pro koho Android je svým způsobem extrémně složité. Oba systémy mají celou řadu kladů, ale i záporů. Kvůli tomu se nedá tak úplně říci, který je ve výsledku lepší či horší. Při jejich výběru proto dejte zkrátka na osobní preference toho, co od nového smartphonu očekáváte. Je-li to maximální míra bezpečnosti a soukromí, pak nemá příliš smysl přemýšlet nad ničím jiným než iOS a tedy iPhony. Na druhou stranu se ale v takovém případě budete muset smířit s tím, že si svůj telefon upravíte jen minimálně – tedy jen tak, jak vám dovolí samotný Apple v nativních nastaveních.
Jste-li však spíše hračičkové, kteří si rádi přizpůsobí každou funkci telefonu a otevřenost systému vás láká i například z hlediska možnosti do něj (byť s určitým rizikem) nahrávat nejrůznější software a tím jej modifikovat, je Android jasnou volbou. Pak ale zase zapomeňte třeba mnohaletou softwarovou podporu či na to, že takřka stoprocentně nechytíte virus. Závěrem nicméně lze říci, oba systémy jsou na naprosto skvělé úrovni, která naprostou většinu jejich uživatelů zcela uspokojí.
Redaktor
Srovnání produktů
Technologie
Srovnání produktů