Domácnost a zahrada
Stavíte si nový počítač nebo chcete vylepšit ten stávající a přemýšlíte nad tím, jak vybrat ideální grafickou kartu pro vaše potřeby? Pak jste tu správně. Na následujících řádcích vám poradíme, jak se celý proces výběru grafické karty co nejvíce zjednodušit.
Grafické karty jsou komponenty v počítačích, které se starají o jeho grafický výkon, respektive výpočet grafických dat. Kdybychom pak měli toto vysvětlení co nejvíce zjednodušit, grafické karty se starají o to, aby zobrazované grafické procesy na monitoru byly kvalitní, plynulé a bezproblémové. Jelikož jsou však požadavky na výkon ze strany her či grafických softwarů čím dál větší, strmě roste i výkon grafických karet.
V současnosti lze při koupi grafické karty vybírat jen ze tří hlavních typů, které se od sebe liší výkonem, cenou, designem a řadou dalších specifických funkcí pro každou kategorii karet. Dle typu dělíme grafické karty na:
Kancelářské a multimediální – Tyto karty jsou určeny pro kancelářskou práci typu editace textových dokumentů, brouzdání po internetu, ale poradí si třeba i s nenáročnými hrami, základními grafickými editory a tak podobně. Jejich výkon je poměrně malý, díky tomu je však nízká i jejich energetická spotřeba a v neposlední řadě také cena.
Herní – U těchto grafických karet je kladen velký důraz na vysoký výpočetní výkon, který umožňuje hry zobrazovat v co možná nejlepší kvalitě. Tyto karty navíc nabízí zpravidla i celou řadu nejrůznějších technologií, které mají obraz her zlepšit. Co se pak týče designu, tyto karty jsou konstruovány tak, aby byly vizuálně zajímavé, jelikož mnozí hráči využívají počítačové skříně se skleněnými boky. Většině herních grafických karet nechybí třeba ani RGB LED podsvícení, které jim má dodat šmrnc. Za tohle všechno si však nechávají výrobci karet dobře zaplatit. Herní grafické karty jsou totiž nejdražšími na trhu, přičemž nízká není – kromě ceny – ani jejich energetická spotřeba.
Profesionální – Jedná se o grafické karty určené pro profesionální sféru ve podobě grafiků, fotografů, videotvůrců a tak podobně. Ve své podstatě se jedná o výkonnější kancelářské grafické karty, které jsou schopné „utáhnout“ i náročnější grafické softwary, popřípadě udržet v chodu hned několik monitorů vedle sebe. Za určité pozitivum se dá označit stále relativně nízká spotřeba elektrické energie a fakt, že ani ceny nejsou až tak vysoké – tedy minimálně v porovnání s herními kartami. Je nicméně třeba dodat, že s profesionálními grafickými kartami si v žádném případě nezahrajete tak dobře jako s těmi herními.
Výběr grafické karty není naštěstí ničím složitým. Ještě než s výběrem začnete, si však udělejte jasno v tom, co přesně od grafické karty očekáváte a jakým stylem jí chcete v počítači používat. Cenový rozptyl karet je totiž vskutku obrovský a byla by škoda, kdybyste zbytečně koupili přespříliš výkonnou, nebo naopak výkonnostně nedostačující kartu.
Srdcem každé grafické karty je grafický čip. Ten se stará o její výkon. Víceméně jedinými smysluplnými výrobci grafických čipů a tedy i karet jsou společnosti NVIDIA a AMD, přičemž grafické karty prvního zmiňovaného výrobce nabízí zpravidla o něco vyšší výkon, karty druhého zmiňovaného výrobce jsou pak zase o něco levnější. Jak od NVIDIA, tak AMD však lze vybrat jak špičkové, tak výkonnostně průměrné modely, přičemž vždy je nejlepší sáhnout po grafických kartách nejnovější řady. Jejich výkon si lze prověřit skrze benchmarková měření dostupná na webech výrobců, která stačí porovnat s vašimi potřebami (tedy technickými požadavky her a softwaru) a dle toho zvolit tu nejvhodnější.
Jedná se svým způsobem o alternativu k RAM paměti, kterou využívá CPU. S ohledem na tuto skutečnost lze proto říci, že platí staré dobré pravidlo „čím více, tím lépe“, respektive čím větší paměť grafická karta má, tím využitelnější je pro náročné úkony. Zatímco v případě kancelářských grafických karet si vystačíte se 2 GB, u těch herních nemá příliš smysl kupovat cokoliv pod 4 GB, což je na trhu i docela rarita, a v případě profesionálních karet určených pro grafický software lze jako pomyslné minimum doporučit alespoň 6 GB. Šetřit se zde ale opravdu nevyplatí.
Zejména v dnešní době není vůbec špatné zaměřit se při výběru grafické karty i na její energetickou spotřebu, abyste nebyli nepříjemně překvapeni při vyúčtování elektřiny. Supervýkonné grafické karty totiž pro své napájení potřebují opravdu velké množství energie. Obecně se ale dá říci, že pokud nepotřebujete vyloženě ty nejnadupanější stroje, zřejmě budete vybírat z karet se spotřebou kolem 400 Wattů.
I grafickou kartu je nutné chladit, obzvlášť pokud patří mezi ty výkonnější. Kancelářské grafické karty jsou chlazeny pasivně, jelikož u nich nehrozí, že by se zahřály natolik, aby odpadní teplo nedokázalo odejít přes fixní chladiče do zbytku těla karty, respektive počítače. Díky tomu jsou tak zcela tiché, jelikož se v nich netočí žádný fyzický ventilátor. V případě výkonnějších grafických karet – tedy herních a profesionálních – je třeba s určitým hlukem počítat, protože jsou chlazeny aktivně pomocí ventilátorů. Díky tomu je ale možné je dlouhodobě vytěžovat.
Extrémně důležitou věcí, na kterou se v žádném případě nesmí při výběru grafické karty zapomínat, je její kompatibilita, a to nejen z hlediska rozměrů, ale i z hlediska poměru k CPU v počítači. Rozměry grafických karet se totiž vzhledem k různým typům konstrukce, velikostem ventilátorů a tak podobně liší model od modelu, a můžete se tedy dostat do situace, kdy vybranou kartu do vaší počítačové skříně nenapasujete. Co se pak týče poměru CPU ke grafické kartě, zde platí jednoduché pravidlo – výkon CPU by měl být víceméně srovnatelný jako výkon GPU. Jinými slovy, máte-li slabý procesor, nemá smysl si kupovat extrémně výkonnou grafickou kartu a naopak. Nejenže byste tuto kombinaci nevyužili, ale zároveň byste se mohli dostat do situace, kdy by si tyto komponenty částečně „nerozuměly“, což by se projevovalo například záseky systému a tak podobně.
Protože budete ke grafické kartě připojovat zobrazovač ve formě displeje či televize, pohlídejte si, jaké možnosti připojení karta podporuje, respektive jaká nabízí portová řešení. V současnosti je nejčastěji nasazeno klasické HDMI (zde dávejte pozor na to, v jaké verzi je k dispozici) či DisplayPort. Vhodnějším řešením je bezesporu druhý jmenovaný typ připojení, přičemž více se o této problematice dočtete v našem starším článku.
Jedná se o hodnotu udávající množství dat, které karta převede z paměti do čipu, přičemž platí, že čím vyšší tato hodnota je, tím je to pro uživatele lepší. U výkonnějších grafických karet byste se proto měli spokojit alespoň se 256 či 384 bity, u kancelářských není problém ani se 128 bity.
Ceny grafických karet se liší jak dle typu či výkonu, tak podporovaných technologií nebo třeba designu. Nejlevnější grafické karty lze sehnat už za ceny pohybující se v rozmezí 1500 až 2000 Kč, high-endové modely nemají problém s cenami v řádu vyšších desítek tisíc korun.
Redaktor
Domácnost a zahrada
Srovnání produktů
Technologie