Zaklínač: Průvodce herní sérií

O čem je Zaklínač?

Zaklínačské hry (anglicky The Witcher) jsou sérií akčních RPG z pohledu třetí osoby. Vznikly na základě fantasy knih Andrzeje Sapkowského. Hlavní postava, zaklínač Geralt z Rivie, je nájemným lovcem příšer. Putuje po nehostinném středověkém kontinentu a často proti své vůli zasáhne i do jiných záležitostí než těch čistě pracovních. Kromě lovu monster tak zkříží meče i s lidmi. Zaklínač 3: Divoký hon se pak stal světovým fenoménem a jednou z nejúspěšnějších videoher vůbec.

Příběh

Zaklínači jsou lovci monster, kteří prošli takzvanou zkouškou trav – sérií mutací, které jim dodávají nadpřirozenou rychlost, sílu a schopnost sesílat jednoduchá kouzla. Tyto schopnosti využívají, když si je někdo najme, aby ulovili některou z příšer. K tomu používají meč vyrobený ze stříbra. Může jít o drobné topivce i velké létající gryfy. Sapkowski vycházel při psaní ze slovanské mytologie, narazíte tedy například na lešije nebo chaloupku na kuřích nožkách.

Při lovu příšer se zaklínači zaplétají i do lidských záležitostí, a to i královského rázu. Na lov velké příšery má totiž prostředky právě šlechta. Svět Zaklínače je sice fantasy, obsahuje krále a čarodějnice, ale zároveň bez okolků vykresluje brutalitu středověku a spíše než k dílu J. R. R. Tolkiena má tónem blízko ke Hře o trůny. Hry prostupuje systém příběhových voleb, které jsou povětšinou morálně černobílé.

Protagonistou knížek i her je Geralt z Rivie, jeden z posledních zaklínačů. Prošel dodatečnými mutacemi a proto má typické bílé vlasy. Herní série se odehrává po událostech knih, vývojáři tak použili původní postavy, ale také vytvořili nové. Jistou kreativní volnost jim dodalo také to, že v prvním a druhém díle Geralt trpí amnézií. Jeho osud je však nevyhnutelně propleten s čarodějkou Yennefer, její kolegyní Triss a zaklínači Vesemirem, Eskelem či Lambertem.

Hratelnost

Ačkoliv se hratelnost mezi jednotlivými díly proměňovala, společné mají to, že jde o akční RPG z pohledu třetí osoby. Geralt v boji používá meč, kryty, respektive úhyby a pět bojových kouzelných znamení. Větrný Aard doplňuje ohnivé Igni, obranný Yrden, štít Quen a Axii, které na krátkou dobu ovládne mysl protivníka. Upravovat si lze zbroj, výrazněji však až ve třetím díle.

Jak již bylo zmíněno, potýkat se zaklínač musí jak s příšerami všeho druhu, tak lidskými protivníky. Tomu je nutné přizpůsobit taktiku. Lidské útoky lze krýt a případně jim ukročit, u příšer přijde vhod kotoul. Velice podstatné jsou lektvary, které neslouží jen k léčení, ale i posílení dalších schopností. Obzvláště na vyšší obtížnosti je jejich používání nezbytné. Míchají se potom ve stádiu meditace.

Co se týče dovedností, ty se odemykají pomocí dovednostních bodů a v nabídce jsou jak aktivní, tak pasivní. Jejich paleta se ale liší díl od dílu. Questy se pak dělí na hlavní a vedlejší, typické ale pro sérii Zaklínač je, že i ty nejmenší úkoly jsou velice propracované. Zásadní jsou i kontrakty na unikátní příšery, které přinášejí podstatné finanční prostředky a výrobní materiály.

O vývoji

Knižní předlohu napsal polský autor, je tedy příhodné, že i hry vznikají u našich východních sousedů. Třemi oceňovanými zaklínačskými tituly se proslavilo studio CD Projekt RED. Nebyli ale první, kdo se pokusil Sapkowského látku převést do herní podoby.

Těmi byli v letech 1996 a 1997 autoři z nyní již rozpuštěného polského studia Metropolis Software. Mělo jít o akční adventuru s RPG prvky s morálními volbami, její vývoj však byl zrušen. Práva potom získal právě CD Projekt a spustil tím tak veleúspěšnou herní sérii. Aktuálně je ve vývoji další díl, jehož hlavním hrdinou už ale nebude Geralt z Rivie.

Popularita her způsobila zájem o Zaklínače po celém světě. Díky zaklínačskému „boomu“ pak vznikl i úspěšný hraný seriál od Netflixu, který čítá dvě řady a chystá se třetí. Navíc byl loni na stejné platformě uveden i animovaný prequelový film Zaklínač: Vlčí sen. Nutno ale dodat, že první zaklínačský seriál i film s názvem The Hexer vznikl v Polsku již na začátku milénia.

V návaznosti na populární karetní minihru gwint ze třetího dílu vznikla strategická multiplayerová karetní hra Gwent: The Witcher Card Game. V roce 2018 pro ni pak vyšla singleplayerová kampaň Thronebreaker: The Witcher Tales.

Dostupnost a platformy

První zaklínačská hra vyšla coby poměrně nezávislý titul s malým rozpočtem, objevila se proto jen na PC. Stále je ale v rozšířené edici k dispozici na platformách Steam, GOG a podobně. Hra však měla úspěch a na druhý díl proto vývojáři měli více peněz. Zaklínač 2: Vrahové králů proto vyšel i pro Xbox 360. Díky zpětné kompatibilitě si jej tedy lze zahrát i na současných konzolích od Microsoftu.

Na PlayStation dorazil až Zaklínač 3: Divoký hon. Ačkoliv byl určen pro Playstation 4, díky zpětné kompatibilitě si jeje zahrajete i na „pětce“. Zároveň se chystá verze s vylepšenou grafikou pro nové konzole.

O jednotlivých hrách

Pomineme-li vedlejší franšízové produkty, herní série Zaklínač čítá tři díly. Jdou po sobě chronologicky a sdílejí hlavního hrdinu.

The Witcher

Uživatelské hodnocení Metacritic: 8,3/10 | Věkové hodnocení PEGI: 18

První hra s Geraltem v hlavní roli dorazila v roce 2007. Běžela na upraveném enginu série Dragon Age od BioWare a hratelností se velice se lišil od dvou následujících. Největší odlišností byl soubojový systém, který zde nabízel tři kamery. Dvě z nich byly izometrické a spoléhaly na ovládání myší, třetí byla tradičně přes rameno a nabízela použití klávesnice.

Útoky ale pořád spoléhaly na správné řetězení klikáním myši namísto pozdějšího, tradičnějšího systému „co klik, to sek“. Na výběr navíc bylo ze tří bojových stylů, a to rychlého, silného a skupinového.

Příběh začal v lesích poblíž Kaer Morhen, kde se Geralt objevil zraněný a se ztrátou paměti. Ostatní zaklínači jej ale našli a odvedli do své tvrze, kde se zotavil za pomocí čarodějky Triss Ranuncul. Kaer Morhen ale přepadla záhadná skupina útočníků a ukradla mutageny i postupy, jak vytvářet nové zaklínače. Geralt se proto vydal do města Vizima, aby zloděje našel a získal tajemství zaklínačů zpět.

Hra v průběhu příběhu nabídla několik menších otevřených oblastí. Kromě různých čtvrtí Vizimy to byly nedaleké bažiny a okolí jezera.

Zaklínač 2: Vrahové králů

Uživatelské hodnocení Metacritic: 8,4/10 | Věkové hodnocení PEGI: 18

Druhý díl série dorazil roku 2012. Vývojáři pro hru vytvořili vlastní engine a soubojový systém se dočkal výrazných změn. Kamera byla pouze za Geraltovými zády, postoj byl jeden a volit šlo „pouze“ mezi lehkým a silným útokem. Vzhledem k počtu znamení, lektvarů a nových pastí potyčkám nechyběla různorodost. Navíc se namísto ocelového meče šlo vybavit sekerou nebo lopatou a do hry přibylo i několik pasážích, v nichž se šlo plížit.

Příběh navázal na konec prvního dílu a Geralt se ve službách krále Foltesta snažil dopadnout jiného zaklínače, jenž vzal životy už několika králům a nyní se snažil o ten Foltestův. Zároveň se protagonista snažil najít lék na svou amnézii. To vše jej zavedlo opět do několika polootevřených oblastí, které propojily lineární levely, přičemž největší byla města Flotsam a starobylé Loc Muinne.

Zaklínač 3: Divoký hon

Uživatelské hodnocení Metacritic: 9,2/10 | Věkové hodnocení PEGI: 18

S ještě větším úspěchem druhé dílu zamířili vývojáři z CD Projekt opět výš. Zaklínač 3: Divoký hon sice stavěl na základech druhého dílu, ale přinesl otevřený svět rozdělený na tři veliké části, mezi kterými šlo volně cestoval. Bělosad sloužil jako tutoriálová oblast, zatímco Země nikoho obsahovala dvě velká města a ještě rozlehlejší venkov. Skellige potom svou velkou hornatou mapou připomněla zemi Vikingů a nehostinné středověké Skotsko.

Tato rozhlehlá mapa byla naplněna obsahem, který ve hře umožnil strávit stovky hodin. Dlouhý a velice povedený hlavní příběh doplnila obrovská spousta kvalitních příběhových vedlejších úkolů, které se staly vzorem pro konkurenci. Na nástěnkách v mnohých osadách se nacházely kontrakty na unikátní příšery a navíc šlo po světě objevovat poklady či jiné drobné aktivity. Například šlo hrát karetní hru gwint. Pohyb po světě usnadnila kobyla Klepna, kterou si šlo zavolat prakticky kdekoliv.

Hlavní příběh sledoval Geralta, kterak pátral po své adoptivní dceři Ciri. Zároveň se blížila hrozba apokalyptických jezdců titulního Divokého honu. Při tom se setkal s mnoha postavami z knih, které předtím ve hrách nefigurovaly, a to včetně čarodějky Yennefer.

Soubojový systém vycházel z druhého dílu, byl ale plynulejší a znamením přibyl sekundární režim. Podržením příslušného tlačítka se tak z plošného Igni stal plamenomet, Aard obdrželo účinek do všech stran a podobně. Geralt navíc dostal do vínku kuši, jež pomohla zejména se sestřelováním vzdušných příšer.

Změn se dočkal i RPG systém. Geraltovu zbroj i zbraně šlo kompletně upravit pomocí jednotlivých částí, přičemž nejzajímavější byly sady zaklínačských škol. Ty ale bylo nutné podle získaných nákresů nejprve vyrobit.

Schopnosti se pak odemykaly známým způsobem, pro použití se ale musely přetáhnout do aktivních slotů, kterých bylo omezené množství. Geraltovy schopnosti pak ovlivnily také použité mutageny.

Zaklínač 3: Srdce z kamene

První ze dvou velkých rozšíření pro třetí zaklínačskou hru bylo Srdce z kamene. Odehrávalo se v nově přidané oblasti na mapě Země nikoho a točilo se okolo tajemných postav „zrcadelníka“ Gauntera O’Dimma a šlechtice Olgierda von Everec. Z hlediska hratelnosti moc nového DLC nepřineslo, jedinou výraznější novinkou byl runotepec, který uměl dále posílit zbraně.

Zaklínač 3: O víně a krvi

Zatímco Srdce z kamene bylo „pouze“ novým kvalitním příběhem, O víně a krvi přineslo zbrusu novou mapu Francií inspirovaného vévodství Touissant a okolo 40 hodin obsahu. Hlavní příběh se zabýval záhadnou vraždou dvou místních rytířů, na jejíž vyšetření si Geralta najmula vévodkyně Anna Henrietta. Známou postavou z knih zde byl upír Regis, Geraltův přítel.

Toto DLC přineslo i novinky v hratelnosti. Nový systém mutagenů umožnil jejich výrobu a úpravy, přibyla nová úroveň zaklínačských zbrojí a také správa místního vinařství ve stylu Assassin’s Creed.