Málokoho už dnes překvapí, co všechno je možné slyšet na jedné desce. Také "Cajk" na půlhodinové ploše zvládne kde co. Posluchači nabídne možnosti k obdivu i k zesměšnění svých autorů hned několikrát za sebou. A činí tak s přesností střídání dnů v týdnu. Už dlouho jsem například na domácí nahrávce neslyšel nejneuvěřitelnější posloupnost songů, jakým je zdejší závěrečné trio skladeb. Dechy rozparáděný "Optimista" následovaný křečovitou, navíc vážně míněnou popinou "Atlantida" a hravě skočnou "Hiphoperskou taneční". Jako by hrálo několik kapel dohromady.